5. 2 .2005

Příbramský huntík

Sedíme si takhle na zkoušce a svorně lamentujeme nad tím, jak je ta zima dlouhá. Prostě se nám už stýská po ohních, kraťasech, po víkendech strávených na festivalech, jak se říká, od začátku do konce:-) Na druhou stranu je fakt, že se nezadržitelně blíží soutěže a konkurzy . To než se nadějeme zalomíme palce s první jarním dnem a pak už půjde všechno tak nějak samo. Alespoň tak to vidím dnes:-)

Všechny tyhle stesky plesky a očekávání nás dovedly k rozhodnutí, že se po nějakém čase zase podíváme do Březových hor u Příbrami, kde se dvakrát do roka odehrává Příbramský huntík. Touhle zimní dobou je to příjemné připomenutí festivalové atmosféry, potkávání se, oťuknutí připravovaných soutěžních písniček a tak vůbec...

Tentokrát jsme vyrazili jen v triu Klokan, Jepťák, Elka, protože Škopy se zadrhl na nějakých rodinných záležitostech. Nicméně nás to nechalo klidnými, protože přes léto se dá očekávat, že občas vystoupíme jen v dynamickém triu ( tedy, alespoň bychom chtěli, aby tu vlastnost mělo:-)). Do přihlášky jsme udali jako požadovaný čas hraní kolem 16:00 hod. Ale protože víme, že se jedná spíš o orientační možnost uskutečnění takového požadavku, pro jistou jsme kolem 13:00 hod. dorazili na místo určení. Tedy přesně ve chvíli, kdy měl celý festival začít.

Nakonec to byl začátek, kdo nabral skluz, ačkoliv bych to spíš očekávala od nás:-) Začalo se tedy téměř ve dvě. Zimní Huntík už tradičně probíhá společně s předkolem Trampské Porty okresu Příbram a je na každé kapele, zda se předkola zúčastní nebo se jen zúčastní:-) My zvolili druhou variantu. Čekání na vlastní vystoupení jsme trávili střídavě poslechem ostatních účinkujících a střídavě v místní restauraci, která přímo sousedí se sálem. To se občas projevovalo negativně. Tak třeba Petra Sedláčka jsem vzadu u závěsu, který ony místnosti dělí, moc neslyšela. I když Klokan povídal, že jeho Bohnice blues bylo naopak slyšet až do hospody:-)) Tak nevím. Každopádně pravidelného účastníka Huntíka to nemohlo překvapit. Tím myslím i nás, protože jsem zde nebyli poprvé. Kromě Petra jsme zde potkali třeba Terku Terčovou, Tomana a lesní pannu, které budeme hostit v KC Zahrada tento čtvrtek. Ihned jsme se přihrnuli k ochutnávce. A že se nám sliny seběhly. Myslím, že právě tuhle kapelku z Blovic provázel největší aplaus. Sál také vřel při vystoupení místních - především Pakáše. Ale to jsme zaznamenali pouze ze zmiňované restaurace. Z dalších účastníků bych jmenovala třeba Veget, Modrolit nebo Michala Knébla, s nímž jsme se blíže seznámili později.

Naše sekce se na seznamu kapel objevila až za polovinou, takže jsme počítali až tak s půl sedmou podvečerní. Smířili jsme se s tím, že na chalupu do Prosečnice dorazíme později, než jsme původně doufali. Pak, aniž jsme to zpozorovali, ocitlo se HN téměř na konci programu. To už jsme se ale ohradili a na pódium vběhli spolu se dvacátou hodinou. Hlediště už bylo značně prořídlé, ale hrálo se pěkně. Dokonce se nám i podařilo setřást lehké roztrpčení z celého vývoje. Již zmiňovaný Michal Knébl vystupoval hned po nás, takže jsme se na závěr ještě zasmáli některým jeho povedeným hříčkám a pak ho naložili do auta. Ale protože už byl pozdní večer a přejezd na chatu se jevil jako nesmyslný, zamířil Jepťákův opel k místní restauraci, protože naše žaludky prozpěvovaly operní árie...

Pak už nezbývalo, než se vydat směrem ku Praze. Cestou se Láďa ještě zblízka ukázal policejní hlídce, která ho shledala nezávadným, a tak jsme s blížící se půlnocí dorazili unaveni z našeho prvního letošního festiválku.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)